Příběh:“Jak jsme hledali pramen řeky Morávky“

Protože jsme třída, která má ráda přírodu a toulky v ní, vydali jsme se jednoho krásného listopadového dne k prameni řeky Morávky. Dali jsme si sraz na autobusovém stanovišti.S napětím, co nám tento den připrví, jsme nasedli do autobusu.Po slabé hodince jízdy jsme vystoupili v obci Morávka-Lipové. První jsme se zastavili u velké mapy, abychom věděli, kudy povedou naše kroky. Zjistili jsme, že se tento den musí z nás stát zdatní turisté.Čekalo nás 14 kilometrů chůze. Pozorovali jsme podzimní krajinu,vyprávěli si a cesta ubíhala.Na slunečném palouku jsme se posilnili svačinkou a pokračovali dále.Cesta nekončila, ale čas ubíhal. Říčka Morávka tekla prudčeji, přeskovala přes kameny, ale k prameni bylo stále daleko. Co teď?Nemohli jsme riskovat, že nám ujede autobus a tak jsme se od 4. zastevení vydali na zpáteční cestu, ale po jiné trase.Únava již byla znatelná, chůze se zpomalila, ozývaly se řeči: „Kdy tam bubeme?“, „Jak dlouho ješte půjdeme?“, „Bolí mne nohy.“, „Já už  nemůžu.“
Cesta stoupala do prudšího kopce a my jsme se vzájemně pozbuzovali.Také jsme se kochali barevným bukovým lesem, kde bylo posvátné ticho.Když jsme vystoupali nad přehradu,věděli jsme, že jsme nezabloudili a  do vesnice dojdeme včas.
Cestou jsme narazali  na mnoho horských potůčků a pramenů.
Naše radost, ze zdolané túry byla velká, přestože jsme k vytyčenému cíli nedošli.Ale to, že jsme byli v přírodě, mezi kamárady, kteří si rozumí, bylo tou  největší odměnou.     Žáci Praktické školy, 2.ročník